C4C

Historie C4C

Historie Chance 4 Children (C4C) – Takhle jsme to původně neplánovali!

Od zakladatele a předsedy C4C, Manfred Franke

Drazí přátelé,

lidé se mě často ptají, jak Chance 4 Children (C4C) vzniklo a co bylo podnětem k jeho založení. Když se dívám zpět, uvědomuji si, že když jsem v roce 1995 přišel do této země, nebylo mým cílem založit humanitární organizaci. Věci se však vyvíjely po svém... dovolte, abych vám to přiblížil.

Myslím, že to vše začalo tím, že jsem sám otcem pěti dětí. Děti změní váš život. A pět takových vám obrátí život naruby, doslova! Vlastní děti také stáhnou vaši pozornost k jiným dětem, které třeba neměly v životě tolik štěstí jako ty vaše. V mém případě to, tuším, vedlo ke vzniku Chance 4 Children (C4C).

Po svém příjezdu v roce 1995 jsem se nejdříve postaral o své podnikání, prodej hudebních nosičů. Po překonání šoku ze změny prostředí a po zabydlení, o které se z velké části postarala moje žena Heidi, nastal čas rozhlédnout se kolem a poznat sousedství. Tehdy jsem poprvé zaregistroval neutěšenou situaci venkovských dětských domovů té doby. Zvláště jsem si všiml domova nedaleko od nás, v Ledcích. Situace dětí a vedení domova se nás dotkla a my se rozhodli něco s tím udělat. Začali jsme tím, že jsme je na Vánoce navštívili s dárky a pak opět kolem velikonoc. Nebylo to nic velkého. Zapojily se i naše děti – nacvičovaly krátké taneční pásmo a klaunský program, učily se pracovat s balónky a s radostí předávaly lásku a veselí svým méně šťastným vrstevníkům. Jeden krok vedl k druhému a my se náhle nacházeli uprostřed organizování výletů pro děti, sháněli jsme dopravce, kteří by je odvezli na bezplatné akce, koncerty atd. Začalo to fungovat.

Pak jsem zavolal několika svým známým, kteří zastávali důležité funkce ve velkých společnostech v Německu. Někteří nejenom, že odpověděli, nýbrž odpověděli štědře! Značkové oděvy, vybavení domácnosti, čistící prostředky a mnoho dalších věcí a potřeb se začalo valit naším směrem. Bylo toho více než mohlo jedno zařízení absorbovat a tak se zrodil program Robin Hood.

Na počátku to byl vlastně bezejmenný program, ale jen do té doby, než ho pokřtil řidič autobusu. Stalo se to tak, že přijel, aby vyzvedl děti a odvezl je do Prahy, kde je čekalo promítání filmu a večeře v restauraci. Zatímco děti nastupovaly, drbal se na hlavě a snažil se pochopit, co se to tu vlastně děje. Bylo to pro něj něco zcela nového. Koneckonců, komunistický režim byl pryč sotva pět let. „Vy jste zavolali mému šéfovi, aby vám dal zadarmo autobus. Teď povezu děti do Prahy na film, který je také zadarmo a pak ještě půjdou do restaurace, která je také zadarmo. Co jste zač? Nějací Robin Hoodové?“ Název se nás chytil a zbytek už znáte.

Brzy jsme začali potřebovat pomoc. Byli to naši přátelé a dobrovolníci, kdo nám pomohli, protože jsme neměli žádný rozpočet, abychom z něj někoho zaplatili. Našli jsme další zařízení, která potřebovala pomoc a moji přátelští němečtí obchodníci se začali překonávat. Zjistili, že když dají své nadbytečné zásoby, zboží s chybnými etiketami a zboží po sezóně do programu Robin Hood, ušetří náklady za likvidaci tohoto materiálu. Už jste se někdy zkoušeli správně zbavit nábytku, TV apod.? Stojí to dost času i peněz. Teď si představte, že se jedná o 20, 30 nebo 100 palet. To už je pěkná částka. Čili dohoda byla výhodná pro všechny strany.

Co bylo před lety koníčkem, přerostlo do téměř všechen čas pohlcující iniciativy. Slovo se šířilo a telefon nepřestával zvonit, přišlo více lidí a dokonce jsme si našli i název – East European Missions, krátce EEM. V roce 1999 se zrodil program Dr. Klaun. Začal jako nezávislá iniciativa a nabral docela pěkný spád.

Začali nám porady a vynořila se jakási struktura vedení. Na přetřes přišly i finance, respektive jejich nedostatek. Až doposavad EEM existovalo z mých úspor, příspěvků dobrovolníků a náhodných darů od přátel, když jsme byli v nouzi. Vzácný přítel z Kanady nás několikrát zachránil v čase krize zasláním šeku na nemalou částkou. (Daryle, pokud toto čteš – děkujeme!) Začali jsme si uvědomovat, že se nám před očima rodí organizace. V roce 2000 jsme se zaregistrovali jako právnická osoba, neziskové občanské sdružení a od té doby se práce stále rozrůstala. Teprve před třemi lety jsme představili náš partnerský program a byl to krok správným směrem. Co se týká příjmů, stále ještě nejsme tam, kde bychom potřebovali být. Fundraising je pro nás každý měsíc velkou výzvou. Nicméně máme alespoň základní rozpočet a již to samo o sobě nám velmi pomáhá. Děkujeme vám, drazí partneři, že jste s námi na jedné lodi! Bez vás bychom šli ke dnu.

Začíná to být poněkud zdlouhavé. Jestliže ještě stále čtete, zřejmě vás to skutečně zaujalo. Děkuji za vaši trpělivost. Nicméně, abych to trochu zkrátil - dnes máme nový název Chance 4 Children, krátce C4C, máme kancelář a učitelský sbor. Naše zaměření se zvolna přesunuje z čistě materiální pomoci k poskytování vzdělání pro děti z ústavů, abychom jim pomohli úspěšně se odrazit do života. Následně vznikl v roce 2003 program Springboard to Life (Odrazový můstek do života). Co začalo pomocí jednomu domovu v roce 1996, vyrostlo do pomoci v hodnotě přes 800 milionů Kč pro více než 200 dětských zařízení v roce 2016! Velké díky patří všem dobrovolníkům, kteří jsou páteří naší organizace! Jsou to neuvěřitelní lidé. Ze srdce děkujeme všem vám, kdo jste neúnavně pomáhali, podporovali, radili a dávali až do roztrhání těla. Bez vás bychom to nedokázali! Každý z vás je naší součástí!

Jedna myšlenka na závěr: Kdyby mi někdo před dvaceti lety řekl, že budu stát v čele rozvětvující se a Evropu objímající organizace, jakou dnes Chance 4 children (C4C) je, jen bych s nevírou a údivem zavrtěl hlavou. Takhle jsme to původně neplánovali.

Váš

Manfred Franke
předseda a zakladatel C4C